V krásném předvánočním čase jsme se tentokráte sešli v Rychnově nad Kněžnou na sedmnáctou hodinu v kostele sv. Havla. Po mši svaté byl pro všechny zúčastněné připraven bohatý program, ani občerstvení nechybělo. Prostě báječný večer. Po mši svaté jsme rychle přeběhli do Stacionáře rychnovské farní charity. Jelikož byla ještě chvíle času, využili jsme jí k osobním rozhovorům, protože mezi námi byli i tací, kteří se na večer mladých dostali po dlouhé době.
Jelikož jsme se všichni ještě pořádně neznali, zahráli jsme si na začátek takovou malou seznamovačku. Každý řekl svoje křestní jméno, ke kterému připojil ještě nějaké přídavné jméno, na stejné písmenko, které ho charakterizuje. Po prvním kolečku měl toto někdo dobrovolně zopakovat. P. Petr to zvládl, nikdo další se však pro toto kolo nenašel. Na druhé kolo to už vyšlo a přihlásil se dobrovolník Ondra.
Okamžitě po představení nám děvčata nanosila potravu pro tělo. To víte, byla vánoční, zřejmě proto někteří z nás neodolali a zakousli se ještě před jejím požehnáním. V tom si této věci všimnul P. Petr a nařídil, aby každý, kdo má něco v puse, musí to co má v ruce držet po celou dobu modlitby s nataženou rukou. Našli se i tací, kteří dobrovolně natáhli ruku s celým tácem cukroví, nebo chlebíčků.
Tento večer mladých jsme se i vzdělali o tom, jak vypadají Vánoce jinde v Evropě. Bára je tento rok na výměnném pobytu v Německu, a tak si pro nás připravila povídání s pár fotkami o německých zvycích. Dostalo se i na srovnání. Ale to předbíhám. Samozřejmě trvalo chvíli, než si sama Bára uvědomila, že již o den dříve přejela hranice, proto nezapomněla spustit německy. Okamžitě se ozvaly hlasy, že by bylo lepší, kdybychom slyšeli náš rodný jazyk. Byli jsme však šokováni, a tím také umlčeni, když se P. Petr dobrovolně přihlásil, že bude překládat, všichni asi čekali nějaký mírně vtipný překlad, protože je známo, že Petr a rozumí tomuto jazyku jako koza náklaďáku. Nikdo asi nečekal, že Bářina slova dokáže úplně překroutit! Samo sebou tak, aby potom všechny bolelo břicho. No zasmáli jsme se opravdu dosti. Nakonec jsme slyšeli výklad k prezentaci fotek v češtině. Dokonce si Bára vymyslela i krásný umlčovací prostředek, přivezla nám na ochutnání místní cukroví.
Samozřejmě jídla a pití bylo dosti. Tak bylo třeba se trochu rozpohybovat. Měli jsme připravenou pohybovou variaci cvičení. Každého napadne, že bychom se tam museli pomlátit. Jeden předcvičovat a ostatní aby opakovali. Vtip byl v tom, že se jednalo o pohybovku soutěžní. Pro tenhle účel jsme byli rozpočítáni do několika skupin. Předcvičovat jednotlivé prvky jsme směli jen od krku nahoru, proto jsme se ve skupině domluvili na osmi znacích: otočení, výskok, dřep, sed, krok dopředu, dozadu, doleva, doprava.
Rozdováděnou mládež bylo opět potřeba trochu zklidnit. To byl úkol pro P. Petra, který měl připravené témátko. To začalo krásným příběhem, kde spolu jeli dva kamarádi a povídali si, kdo jsou. Jeden byl opravář lidského zevnějšku, čili plastický chirurg. Paní sedící s pány řekla: „Tak to byste mě také mohl trochu vylepšit“. Paní, hned ale namítla, že by toto nikdy nepodstoupila, jelikož si chce zachovat svou tvář s vráskami času a se vším, co zažila. Vysvětlila, že někdo tento zákrok i potřebuje, ale pokud má být celá operace jen z lidského rozmaru, tak s tím by nesouhlasila. Celá pointa byla v tomto duchu: „Nenechte si změnit tvář a ostatní nechte, aby vás přečetli, nebraňte se tomu“.
Honza si připravil též atipickou činnost. A to výrobu čehokoli z včelího vosku.
Na samý konec celého podařeného předvánočního večera jsme celé setkání zakončili modlitbou. Bylo i vánoční překvapení a to na samý závěr. Vánoční dárečkyJ.
Pár dobrých lidiček udělalo i pár foteček, které jsou k vidění na Signálech! Teď už se jen těšíme na příští večer mladých 25. ledna v Kostelci nad Orlicí.
Kecibuk a Barábek
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.